Sbohem, Kalifornie..

17. února 2008 v 23:01 | Olča Olguita Ollie |  Hlásím se..
Opět a tentokrát už naposledy se omlouvám za delší odmlku. Najednou se přiblížil konec, najednou jsem začala mít úplně jiné starosti - loučení, balení a jiné přípravy související s návratem do rodných a krásných Čech. Ihned po návratu domů se mi sesypal počítač, který celý rok přestával fungovat, takže můj poslední příspěvek z americké půdy (byť psaný v Čechách) se musí obejít bez obrázků, alespoň prozatím - byť jsem si je všechny pozmenšovala a připravila pro zveřejnění...

V práci jsem setrvala téměř do odletu :-) Odlet jsem koupí letenky spečetila na pátek 1. 2. 2008, můj nejzašší termín uvedený na migrační kartě... ano, ano, můžu si za to samozřejmě sama. Původně jsem sice plánovala přejet čáru a strávit víkend v Mexiku u Rebeky, pak se vrátit se na turistické vízum a cestovat... Ztrátou pasu mi však nezbývala jiná možnost než přes Mnichov plnou parou do Prahy..

Na přání vedoucí restaurace, Bianky, jsem pracovala až do úterka, týž den jsem se rozloučila se svými kolegy i nadřízenými, velice zklamaná s manažerkou personálního - náš problematický pracovní vztah zakončila negativním postojem a neochotou napsat mi potvrzení, že jsem úspěšně zakončila stáž... Ve středu jsem podala daňové přiznání, oběhla banku, obchody atd., ve čtvrtek jsme si ještě s Katie a Lori z fotbalu zajely na Big Bear (cca 3 hodiny od San Diega) zalyžovat a v pátek hurá do LA a DOMŮ! Chtěla jsem se s nejbližšími rozloučit nějakým drinkem, ale vzhledem k tomu, že mě cestou z lyží chytla migréna a že jsme si díky malé nepozornosti zajely do LA a tím pádem dorazily do Diega po desáté večerní, tak to všechno padlo a na poslední chvíli jsem všechno obvolávala z auta cestou na letiště.. :-D

Obávaná chvíle nadešla, musela jsem se rozloučit s Tomem. Ještě když jsme kroužili nad Prahou, měla jsem hodně smíšené pocity a svým způsobem i strach z návratu. V jednom mám však odloňska jasno a to mi dodává kuráž: patřím do Čech, jsem na to hrdá a chci žít ve své zemi. Věřím, že si po všech těch mých nedobrých zkušenostech s prací, úřady, lidmi atd. asi postesknu - především po nekonečně slunečném počasí, po milých osobách, které mi za ten rok přirostly k srdci a po výletování do úžasné přírody, na kterou v Evropě nikdy nenarazím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Connie Connie | 6. srpna 2008 v 20:26 | Reagovat

Ahojky,ty si fakt pracovala v hotelu Hilton???Můžu se zeptat kolik ti je???

2 anna bejdakova anna bejdakova | E-mail | 24. srpna 2008 v 9:15 | Reagovat

Mám dotaz vy jste pracovla v San diegu a ten kluk se jmenuje tomáš chvistek ,jeho otec pavel amatka dana a ma sestru katku?Mužete mi odepsat ja jsem jeho tete anna z Vítkova u opavy.Tom máse stěhovat do Prahy víte něco o tom nebo je to náhoda?Napište já zadala jmeno chvistek tam jsem to našla vašeš stránky.díky za brzkou odpověd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama