Mamka Danka a bratříček Lubíček na území USA :-D

21. ledna 2008 v 5:49 | Olča Olguita Ollie |  Výlety
Mamka s Lubkou se úspěšně adaptovali místnímu času (resp. mamka více méně, plus mínus) - Lubkovi to šlo ihned neboť přeskočil několik nocí spánku bez spánku :-) Po příletu na mě bratříček statečně čekal, až skončím v práci (zrovna jako na potvoru jsem dělala na banketech, tzn. že jsem jim nemohla jet s Tomem naproti na letiště, a zrovna jako na potvoru jsem dělala do jedné do rána) - a tak když jsem se vrátila, mluvili jsme a mluvili, až najednou začalo svítat… a milému Lubánkovi se zachtělo čerstvých rohlíčků… a jak si většina z Vás dokáže domyslet, toto pro mě byla nedosažitelná meta a přesto jsem se snažila - nažhavila jsem auto a vzala jsem ho do Henry´s, kde právě otvírali a kde běžně dostávají čerstvé francouzské chleby (tj. naší veku) - ale ouha….. na chleba bylo moc brzo (to prý až kolem deváté…) a tak jsme mašírovali do dalšího - evropského - obchodu, do Trader Joe´s, kde jsme pro změnu museli v dešti počkat, až nám laskavě se zpožděním otevřou. Nakoupili jsme čerstvý celozrný chléb, sýry a další drobnosti ke snídani.
Spaní jsme přeskočili a čelili vlnám návštěv - s přicházejícím večer stále ospaleji.. :-) Všichni chtěli českou návštěvu poznat… já a Lubka jsme se drželi z posledních sil - polospící, polovzhůru :-)
První týden jsme ve směs strávili po obchodech a v duchu vánočních příprav (krom nekončícího nákupu surovin jsme plnili 13 punčošek pro spoluvečeřející a zároveň balili dárky pro "nejdražší", které měly po česku přijít pod vánoční stromeček).. Mamka vyvářela česká jídla, pekla české koláče a buchty…a v neposlední řadě české vánoční cukroví… a tak jsme zvali známé a v podstatě jsme se nikam nedostali… Chodila jsem do práce, po práci hned zase do obchodu dokoupit to, co se zatím spotřebovalo (a když jsem musela nakupovat, nikdy jsem nezůstala v jednom obchodě, nýbrž alespoň v pěti, protože "české" suroviny se tu pohromadě nikde sehnat nedají). Každopádně jsem padala "na hubu", mamce nedocházela energie a Lubku jsem otrávenějšího za celý svůj život neviděla. Už jsem se nemohla dočkat, až vypadneme na cesty..!
Prosincový výlet do Utahu
"Den D" (sobota 15. 12.2007) nadešel a my jsme KONEČNĚ po osmičce vyrazili směrem na východ - nejprve k Alešovi do Arizony, odkud jsme plánovali přes Prescott, Sedonu, Flagstaff a Gran Canyon do Utahu na nár. parky Zion a Bryce Canyon. U Aleše jsme přespali, na blešáku v Quartzside utratili trochu peněz (mamka si udělala radost především miniplotýnkami na sporák) a před obědem jsme se malinko prošli po Sonorské poušti, abych rodině představila mé zelené a ostnaté kamarády Saguaros. Divím se, že si Tomas s Alešem nechali doma pušky a nestříleli, jak bývá jejich zvykem, kdykoli se octneme v poušti. Odpoledne jsme ještě necelé dvě hodiny pokračovali v plánu, když nám nedaleko Prescottu praskla chladicí láhev, ani ne měsíc stará součástka - Tom ji úmyslně vyměnil, abychom na cestách neměli problémy. A ouha, starouš "Medvídek" sice nezklamal, ale prasklá flaška znamenala 300 mil dlouhé "účko" (U-Turn) znamenající návrat do San Diega.
Ještě týž večer jsme si od Tomovy mamky půjčili Volkswagen Jettu a druhý den, v pondělí 17. 12. 2007, jsme se vydali prozměnu po patnáctce na sever - přes Las Vegas do Utahu. Ještě ten večer jsme se ubytovali v utažském St. George, cca hodinu vzdáleného od NP Zion, kam jsme se s nadšeným "WHAAAAU" vydali ihned v úterý ráno. Od úsvitu do stmívání se nám tajil dech nad přírodními krásami a především z obřích do oranžova zbarvených skal, které vypadají právě tak, jak vypadají díky barevným minerálům z jezera, které území Utahu dříve pokrývalo (žlutá + červená = železo; růžová + fialová = magnézium).
Následující tři dny jsme nedělali nic jiného, než mačkali spouště našich foťáků. V Zionu jsme obdivovali ojedinělé a největší pískovcové útesy na světě, jímž jejich název dali mormonští pionýři a znamená místo bezpečí a útočiště. Bryce Canyon je díky svým "pískovcovým sochám" považován za jednu z nejpůsobivějších oblastí na světě, o čemž jsme se na vlastní oči přesvědčili. S otevřenýma pusama jsme fotili jako blázni, nemohouc se té krásy nabažit - pokud však sami na vlastní oči neuvidíte, neuvěříte. Bryce Canyon vznikl erozí a tou také jednoho dne zanikne - vědci tvrdí, že se obrousí cca za 3 milióny let.
Co nás však překvapilo více nemile než mile, byla liduprázdnost způsobená zimní sezónou. V parcích jsme sice potkávali spousty lidí, ale na odlehlých cestách jsme horko-těžko nacházeli místa, kde bychom se najedli či eventuelně přespali. Možná právě díky hladu a žádné restauraci poblíž Zionu jsme ještě týž den dojeli do Bryce Canyonu. Asi míli před jeho vstupem jsme se nejen najedli, ale také si i rovnou zamluvili místo k noclehu v Best Western. Ten měl ale úžasný Gift Shop, ve kterém jsme vydrželi hodiny brouzdat a utrácet dolárky.. :-) Objevila jsem tam dvě krásné zimní bundy od Columbie a ne a ne se rozhodnout, zda jsem ochotná za každou v průměru utratit dvě kila. Rozhodování ulehčil Ježíšek Tom, který mi koupil tu pro mě.. A tak jsem s lehkým srdcem středeční ráno (19. 12. 2007) dělala Ježíška i já a koupila jsem i tu druhou pro Toma. Když opakovaně prskal, jaká je venku zima a že musí jít seškrábat sníh z auta, vytasila jsem se s taškou a slovy: "Ježíšek Ti ji na pár dní půjčí, když mu ji vrátíš, aby ji mohl nadělit pod vánoční stromeček"… A tak jsme se oba po zbytek výletu vyhřívali (a ladili :-D) v nových bundách.. Tomovi se v ní tak líbilo, že ji ze sebe nesundal a tím pádem v autě nezatopil - což samozřejmě vadilo naší zmrzlé mamince a neustále se tepla domáhala… :-)
Nejvíce nás na zasněženém Bryce Canyonu mrzelo, že jsme nemohli slézt dolů, protože to pěkně klouzalo. Lubka měl pouze tenisky a Tom mokasíny.. musí to být úžasný zážitek! Jestli se do Utahu někdy vrátím, stoprocentně chci právě toto dohnat! A protože jsme zvládli všechno, co se pěšky dalo zvládnout, vydali jsme se k našemu poslednímu cíli, zpět do Arizony do nár. parku Gran Canyon. Ať byla vzdálenost sebevětší a cesta nekonečnější, nezamhouřili jsme pro zajímavost krajiny oko ani na minutu. Stále jsme se měli na co koukat, ať už jsme projížděli stepí či horami. Se smíšenými pocity jsme projeli největší indiánskou rezervaci kmene Navahů, "Navajo Indian Reservation" a na sklonku dne to zapíchli ve Flagstaff v hotelu Hamilton - kdybych s sebou bývala měla alespoň výplatnici z práce, mohla jsem dostat zaměstnaneckou slevu, protože to spadá do řetězce "Hilton Family". Škoda, ale i tak jsme se vešli do osmdesáti dolarů za všechny čtyři, vč. snídaně a volného vstupu do bazénu či užívání internetu. Bydlet v jakémsi ušmudlaném motelu a pak snídat někde po cestě v restauraci by nás stálo nejen víc peněz, ale i času.
Po návštěvě Bryce Canyonu mi Gran Canyon přišel poněkud nudný. Navštívila jsem ho podruhé, Tom asi poosmé. Lubka byl unešený asi jako já předloni a mamce se při pohledu do něj udělalo špatně. Nemá ráda výšky, ale že až tak moc je nemá ráda, zjistila až právě zde při jednom z pohledů dolů. Nějak se jí udělalo špatně, trošku nám pobledla a odmítala přistoupit k zábradlí. Tak jsme ji nenutili a brzy velikánský kaňon o rozloze téměř totožné s naší malou zemičkou opustili - směrem ku domovu. A tak jsme do studeného domku v Lemon Grove dorazili před čtvrteční půlnocí, tj. 20. 12. 2007. Pátek byl zasvěcen vozovému parku: opravě Medvěda a výměn olejů. My jsme s mamkou vypraly, uvařily… a provozovaly takové ty dámské aktivity. V sobotu 22. 12. se splnil Lubkův "sen", výlet na horskou dráhu "Magic Mountain" za Los Angeles. Přijel maximálně spokojen a nadšen. A tak jsme byly i my s mamkou rády - zaprvé, že se náš mazánek nenudil a zadruhé a to především: že se vrátil CELÝ zpátky.
Vánoční dovádění
23. 12. jsme jeli blahopřát Pepovi k narozeninám. Mamka přichystala vánočku, pobrali jsme dárečky k narozeninám, dárečky od Ježíška (ten nebral na časový posun zřetel) a jeli na chystané mecheche s Carmeninými vynikajícími mexickými pokrmy. Americko-mexický Santa Claus nás rovněž štědře obdaroval a přestože jsme se dušovali, jak se brzy vrátíme, "skejsli" jsme tam dlouuuho.
Na Štědrý den jsme se rozhodli vydat na pláž. Kdy se nám to zase povede čtyřiadvacátého ťapkat naboso v písku, byť studeném.. :-D Vzala jsem je mou oblíbenou trasou 94 West, 5 South, po mostě "Corronado Bridge" na ostrov "Corronado", po okružní prohlídce ostrova na pláž "Corronado", k hotelu "Del". Ihned po návratu se mamka pustila do bramborového salátu a libovala si, jak to není při opalovačce na zahradě bezva.. Večer jsme usmažily řízky a na sedmou se všichni přesunuli k sousedům: Tomovo sestře Katce, Normanovi a Honzovi, abychom zasedli k Štědrovečernímu stolu..
Místo plánovaných třinácti se nás nakonec sešlo asi deset. Na střídačku vyhrávali americké a české koledy, rozbalovali jsme dárečky, vyndavali překvapeníčka s punčošek.. atmosféra panovala téměř vánoční - bez sněhu to zkrátka nikdy nebude ono… :-D Nikdo z nás zřejmě v předchozím roce nezlobil, protože Ježíšek se Santou společně dotáhli tolik dárků, že jsme je pak skoro ani neodtáhli.. :-D Děkujeme, Ježíšku a Santo Clausi.. měli jsme velkou radost! Až teď si teprve uvědomuju, že se celý Štědrý večer odehrál bez vánočních tradic! Nedá se svítit - taťko - příští rok budou pravé české Vánoce se všemi tradicemi! Vím, že už se těšíš… ;-) A já se těším, jak je oslavíme hlavně s mým prvním synovečkem Máťou, na kterého se už teď moc a moc těším!
Na První svátek vánoční jsme naplánovali Disneyland. Jak mi bylo řečeno - bez Disneylandu jste nenavštívili Kalifornii a tak jsme museli vyrazit časně z rána, abychom si tam užili celičký den. V životě nikdo z nás nevystál tolik front, přesto nám úsměv - zázračně - nemizel ze rtů. Opravdu jsme si to pohádkově užili, především Disney-horské dráhy..
Zbytek druhého týdne mé dovolené jsme cestovali po San Diegu, jak se dalo. Na spoustu míst nás doprovázel Aleš s Vincentem a tímto bych chtěla především Alešovi poděkovat za čas, který nám obětoval. Poslední týden jsem opět musela nastoupit do pracovní řehole, naštěstí mi stále seškrtávali hodiny, jak se dalo a tak mi to tentokrát ani tolik nevadilo. Mohla jsem mou rodinku ještě někam vzít. Na Silvestra jsme se například, opět společně s Alešem, vypravili na Velryby. Od cca 25. prosince do konce března se kosatky z Aljašky stahují do teplých vod do Mexické Baja Californie, právě kolem San Diega. Moc se nám to líbilo, až na jeden menší detail: žádnou kosatku jsme neviděli. Jedna se dvakrát vynořila, ale poprvé ji viděla pouze paní průvodkyně a podruhé pouze pár jedinců na přídi. Společnost, kterou jsme si vybrali, garantuje stoprocentní úspěšnost a tak jsme dostali kupón na další výlet zdarma. Mamka s Lubkou už to nestihli, já mám sice ještě trošičku času, ale ne zas tak moooc! Tak uvidíme.. :-)
A protože už do počítače buším asi devět hodin v kuse (s občerstvovacími přestávkami, ovšem), abych dohnala resty (text, fotky, formáty atd.), fotky ze Silvestra a z Disneylandu se Vám sem pokusím vpravit zase někdy jindy. Pro dnešek toho bylo až-až, musím jít zalehnout a připravit se na vstávačku ve 4:25.. Jen stručně: bylo fajn, jeli jsme do Fallbrooku k Tomovo českým známým, potkali jsme moooře Čechů, krom pečeného prasátka pěkně po česku jsme papkali spoustu českých dobrot..! Dobrou noc.. ;-)
Obrázky:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama