Výšlap na Cuyamaca Peak

16. listopadu 2007 v 10:11 |  Volný čas
Ano-ano, vím… neozvala jsem se pěknou řádku dní… Nemějte mi to za zlé, nemůžu přece pořád jenom sedět u počítače! Musím nechat prostor aktivitám, o kterých Vám můžu napsat..! :-) Takže když se neozývám, tak žádný strachy - buď to znamená, že se nic extra neděje a nebo, že nemám kdy něco sepisovat…
Abych dokončila, co jsem posledně díky únavě ani nezačala: v Arizoně je vždycky dobře, tudíž bylo dobře i během našeho útěku před kouřem.. Měli jsme se skvěle odpočinkově - dostatek spánku, zdravé jídlo, prima společnost Dvořákových. Líbilo se nám tak moc, že jsme zůstali o jeden den déle než jsme původně plánovali. Rozhodla až světla, která přestala svítit a protože bez světel se
do Diega jet nedalo, museli jsme zůstat - ať se nám chtělo nebo ne. V Tomově práci byli v pohodě, u mně z toho samozřejmě dělali strašný problém. A to jsem zameškala pouhé čtyři hodiny. V neděli pracuji jako hosteska na restauraci a jsem nucena vstávat a necelé půl hodiny řídit kvůli 3-4 hodinám! Přestože měli na restauraci mrtvo, dostala jsem výtku a 1. varování za nadměrnou absenci. Dovoluji si podotknout, že poprvé mě auto zradilo, paradoxně v neděli ráno, když jsem měla dorazit na tři hodiny.
Z auta se valil dým kouře, něco tam uhořelo a protože Tom v neděli pracuje, do těch třech hodin se domů nedostal. Manažerce jsem se nedovolala - kdykoli s ní potřebuju urgentně mluvit, nedá se sehnat - a přestože jsem nechala asi tři vzkazy, v pondělí se na mě dívala s rozhořčením. Přitom ví, že jsem v červnu pracovala i v horečkách, více jak 39 °C vysokých. Dostala jsem sice pak 3 dny volno, to už jsem byla tak vyčerpaná, že už jsem ani z postele vstát nemohla…
Mé "skvělé" pracovní podmínky raději vypustím, stejně jako se nebudu zabývat týdenním ošklivem. Týden zamračeno, chladno a hnusně. Sice nám konečně zmizeli z kuchyně mravenci, kteří jsou snad nevyhubitelní - ale žádné strachy ani radování: máme krásně a mravenci opět okupují kuchyň. Každopádně jsem si připomněla naše české počasí a zase vím, do čeho v únoru jdu.. :-D To bude krutá změna, v krutých mrazech..! :-D
Vlastně ani nebylo o čem psát, až včera jsme se s Katkou (Tomovou sestrou Katie) vydali na výšlap "Cuyamaca Peak", nedaleko Julianu vyhlášeného jablky, jablečným moštem a jablečným koláčem známým jako "APPLE PIE". V únoru jsem Vám zmiňovala návštěvu tohoto malebného horského městečka založeného v čase "Zlaté horečky". O víkend se to tam naplňuje lenivými turisty (především jedlíky), kteří se nají koláče, napijí moštu a poté co projdou obchody a utratí nějaký ten dolar zase jedou zpátky do San Diega. Trošku nuda, ale i my jsme si daly ten vyhlášený "apple pie", já navíc "apple cider" - my však zaslouženě, po zdolání dvoutisícovky Cuyamaca Peak... :-)
Letos se tam místní opět potýkali, jako téměř (nebo opravdu) každoročně, s divokými ohni. V samotném centru jsme neshledaly žádné újmy, především obklopující hory a sousedství lehly popelem. Jediné ohořeliny, na které jsme s Katkou narazily, patřily obrovskému požáru z roku 2003, stejně jako ohořeliny naší cílové mety. Počasí nám přálo, řekla bych až moc -azuro, obloha bez
jediného mráčku a cca 30-35 stupňů na Celsiově stupnici. Kolem dokola božský klid působící jako balzám na duši. Krom hasičů a jednoho slepého pána jsme za celý den nikoho nepotkaly. Poránu jsem ani neměla chuť na nic, celodenní chůze v přírodě však nabyla tělo i ducha energií. A přestože mě teď poněkud bolí zadeček, cítím se skvěle. Krom obrázků už nemám co dodat - prostě BOŽÍÍÍ!!!! Dokonce jsem se i z práce vrátila velmi dobře naladěná!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | E-mail | Web | 21. března 2014 v 11:23 | Reagovat

Tam bych se nepostavila ani náhodou, třesou se mi kolena i na rozhledně Ještěd. Nemám ráda výšky, raději cyklovýlety a ubytování Liberec Machnín.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama