Bacil pokořen - doufejme :-)

18. června 2007 v 1:55 | Olča Olguita Ollie |  Hlásím se..
Opět se hlásím po menší pauze. Tentokráte mě skolil nějaký místní virus, který tady údajně sjímá klekoho. Nějaká zvláštní chřipka. Již minulou neděli po probuzení jsem cítila známou bolest na mandlích a stav bez energie - horký čaj a česká tatranka však udělaly své... zmátořily mě. Týden před tím jsem Pepovi a Carmen slíbila mou pomoc při odpoledním barbecue, na které sezvali spoustu mezinárodních známých - v zastoupení např. Mexiko, Čechy, Švýcarsko, Maďarsko, Itálie, Chile.. Z místních Amerikánců se zúčastnili sousedé a potomci zmíněných a sžitých "cizinců".

S Pepou jsme se piplali s chlebíčkama/jednohubkama - tady to je něco neobvyklého, nikdo se tu s tim necamcá. Nám to zabralo víc jak dvě (nebo dokonce tři??!) hodiny, ale úspěch se dostavil veliký (doporučuji fotografie v sekci AKCE - Barbecue 10. 6.). A během chvilky se po našem estetickém díle doslova zakouřilo. Když přišlo na opékání masa, to jsem zrovna dopila svou první a poslední sangrii, tak už se mnou lomcovala zimnice a Carmen vytahávala teplé oblečení a Tylenol na stáhnutí teploty. Zbytek odpoledne jsem tedy čajíčkovala a v této picí kúře jsem pak bohužel pokračovala dalších xxx dnů.

Pondělní směna - peklo. Naštěstí jsem neměla moc lidí a tak jsem to nějak přežila. Úterní směna - peklo s očistcem. Moc lidí, frmol a neskutečně nádobí. Cloumala se mnou horečka, tak jsem vedoucí po práci oznámila, že další směny nezvládnu a jela jsem domů marodit. Teplotu jsem si neměřila, protože jsem cítila, že klesla. Až na popud mamky jsem toploměr ze skříňky přecejen vytáhla a záhy se vysvětlila nekončící únava a vyčerpanost: téměř třicet devět! Zvedla jsem tedy telefon, aby mě v práci dřív jak v pondělí nečekali.

V sobotu večer se spustila "hurá akce". Mluvila jsem s Rebecou a ta přislíbila, že následující víkend zavítá do našich končin a snad tedy i z pátku na sobotu přespí. Rychle jsem informaci chtěla sdělit Carmen a zároveň ji pozvat na večeři - neustále odkládané chlupáče. Carmen však nebyla doma, tak jsem si k telefonu nechala zavolat Pepu, abych se s ním před odjezdem do Idaha rozloučila. Neměl moc času nazbyt, přesto se mnou zdržovat nechal a jen tak mezi řečí si postěžoval, že zrovna když nemá ani trošku času, že pračka po čtrnácti letech vypoví službu a proto Carmen pere ve veřejné prádelně.

Tak jsem obratem nabídla naši pračku, kterou máme navíc a chceme ji prodat. Nancy (majitelka našeho domu) nám tu totiž zanechala pračku i se sušičkou a nepřála si, abychom je měnili za naše novější kvůli špatné podlaze. A tak nám už měsíc obě plechové pomocnice vysedávají na terase se založenýma rukama. Slovo dalo slovo a jedna z pomocnic vyskočila na pick-upa . My jsme pak kromě stovky dostali ještě najíst. Měli jsme rybičku, já navíc kuřecí polévku, která mě měla postavit na nohy. Carmen ji uvařila po mexicku, jako vše, takže nešetřila papričkama. Milá červená polévka mě pěkně protáhla a světe div se, opravdu mě snad postavila na nohy!!!! Je neděle po týdnu a konečně se cítím líp, ikdyž tak trochu vyčerpaná po nemoci.

Tom pracuje a pracuje, já denně telefonuju s mamkou a prožívám předsvatební přípravy. Snáším to docela těžce, ikdyž se snažím být hrdina. Přecejen je to svatba mojeho mladšího brášky, které se nemůžu zůčastnit. Po měsíci na americkém území se mi totiž podařilo přijít o pas, čímž jsem si všechno všecičko pořádně zkomplikovala... V sekci "Formality" se dozvíte, jak jsou Američani rychlí a vstřícní. Momentálně mám snad nejhorší za sebou a jsem ve fázi dalšího nekonečného čekání.

Už-už jsem se chtěla rozlétnout na zmíněnou svatbu, i bych byla schopná vybojovat volno.... ale...... tentokrát jsem zkrachovala na cenách letenek. Letecká sezóna v Emerice se přehoupla do "TOP sezóny", takže se ceny letenek pohybují v několika desetitisících korun. A protože mi padesát tisíc na kontě opravdu nepřebývá, nezbývá mi nic jiného, než se pomalu a jistě smířit s faktem, že můj brašula se prostě ožení beze mně..

Ještě bych ráda dodala, že jsem vyměnila pár obrázků nového bejváku a přidala pár nových - v sekci AKCE: Barbecue a Katčiné pětadvacáté narozeniny, v sekci Výlety do 30 minut pár přídavků ze San Diega. Za shédnutí určitě stojí fotografie tlusté emerické paní s panem synátorem (viz. sekce "Zajímavosti"). Přísahám, že mi padla čelist na hruď a civěla jsem jako nějaký mentálek. To se v Čechách opravdu nevidí, tady v Kalifornii málo, ale JOOOO!

A na závěr dnešního psaní (ufff, to byla dneska fuška!) bych ještě ráda poděkovala všem mým příznivcům-čtenářům, kteří pravidelně mé stránky navštěvují. Opravdu mám radost, že to někdo čtete!!!! Dnes jsem se od mamky dozvěděla o Jaruščiném "předčítání kolegům", což mě příjemně překvapilo a upřímně potěšilo. Pokusím se to psaní míň flákat a hlásit se pravidelněji - to nejhorší už mám snad opravdu za sebou.. Tímto tedy spoustu sluníčkových pozdravů do Thunu v Nové Roli! :-D Určitě se těším na nějaké novinky i dotama!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama