4) Concierge Lounge Attendant

27. dubna 2007 v 4:51 | Olča Olguita Ollie |  Stáž v Hotelu Hilton
Byla jsem zaučená Shirley z banketů, díky čemuž se mi každý týden objevila nějaká povinnost, kterou jsem nedělala. Ona mě naučila to, co na 14. patře dělala ona..
První rána mi přišla opravdu příšerná - zaprvé vstávání ve tři ráno, zadruhé čtyřicetiminutová jízda do práce, kde jsem nejdříve musela na vozík naložit veškeré potraviny, které budu od šesti do devíti servírovat hostům (hlavně nic nezapomenout! Chleby, housky, sladké pečivo, mléka, smetana, džusy, kávu, ovoce, jogurty, máslíčka, marmeládky, müsli).
Povinností večerního concierge je připravit vše na ráno (ranní concierge připravuje na večer) - bohužel zpočátku nebylo připraveno lautr nic a dokonce jsem nacházela bordel kolem dokola… dokonce i starou kávu v kávovaru..
Snažím se teď shrnout mé povinnosti ve14. patře:
a) Vyzvednout na PBX klíč od Executive Lounge a list zlatých a diamantových hostů Hilton od nočního
auditora, v kuchyni pak veškeré potraviny (dva talíře Cantaloupe, vodního a medového melounu, rovněž dva ananasu, dva druhy toast. chleba, dva druhy bagels - něco jako houskové kroužky - s příchutí a bez příchuti, krabici muffinů, dánského pečiva a croissantů, kávu s kofeinem a bez kofeinu, ovoce, mléko s vitamínem D + 2% reduced fat milk, smetanu do kávy, pomeranč. a jableč. džus, müssli a různé druhy cornflackes.. samozřejmě myslet na to, aby nahoře bylo dostatek čajů, cukříků, soli, pepře, kečupu, marmeládek, máslíček, sýrů, salsy, tabasca, příborů, talířů, skleniček, hrnečků, kelímků a krabiček pro jídlo s sebou…)
b) Rozsvítit a zapnout všechny možné spotřebiče, vč. klimatizace a televize se zprávami, uvařit oba
druhy kávy, nalít džusy a mléka do příslušných nádobek, připravit snídaňový bufet a rychle zpátky do kuchyně pro teplé pokrmy. Začínala jsem s výrobou kávy ve druhém patře, což se dost těžko stíhalo - především úklid místnosti, kde se káva vaří. Ono přelévat vařící kávu do různých nádobek a táhnout se s tím dvanáct pater také nic moc..
c) Připravit list, do kterého se hosté zapisují (nutno podepsat a nadepsat aktuální datum) a dohlédnout na to, aby tak opravdu činili. Poté už "jen" obsluhování hostů, doplňování pokrmů, sklízení ze stolů a jejich utírání, oplachování a následné mytí nádobí, skládání hadrových ubrousků.
d) Snídaně jsou od šesti do devíti a po jejich skončení nastává dvouhodinová fáze úklidu a doplňování zásob pro další dny - hlavně ze začátku se mi stávalo, že mi je spotřeboval večerní concierge attandant.. Ono celkově, každý tu rád své povinnosti přehazuje na druhého. Denně jsem si stěžovala na spoustu nedostatků, ale nikam to nevedlo, tak jsem nakonec rezignovala.. :-( Např. když mi vedení tvrdí, že není možné, aby kafe mašina produkovala studenou vodu, samozřejmě aniž by to kdokoli prověřil, nalévám studenou vodu do konvice s nápisem horká voda a sama sebe přesvědčuju, že se mi jen zdá, že je studená.
"KUSY":
=> Kuchyňka v Concierge Lounge je sice již vybavena saponátem (když jsem tam přišla poprvé, ani
ten nebyl k dispozici), již třetí týden se domáhám nějakého kartáče či houbičky, aby se dalo nádobí umýt.. pokaždé, když to urguji, dívají se na mě jako na blázna, proč chci houbičku, když už mám saponát.. Takže si raději vše kupuji sama a nechávám proplácet (min. s týdenním zpožděním), jinak bych se ničeho nedomohla… Jsou případy, že se o ně neustále připomínám pře dva měsíce… a nic se neděje..
=> Skleničky pro hosty se "chytře" schovávají v ledničce - když ne každý tak každý druhý host je hledá, protože nikoho zkrátka nenapadne sklo hledat v lednici… management je však jiného názoru a myslí si, jak to geniálně nezařídili.. Přes zákaz mám skleničky vedle stojanu s džusem… a jak jsou hosté najednou spokojeni… i já mám tak méně práce..
=> uzamčený sklad - očekává se ode mně, že stihnu do hodiny kompletně připravit všechny snídaně a následně uklidím do dvou hodin (potřeba vše umýt, vč. nádobí, doplnit VŠECHNY zásoby)..
=> atd. :-)
Zpočátku jsem byla docela vyřízená, protože jsem denně vstávala ve tři ráno a celý den opravdu lítala (kam se hrabe hadr na holi) - přešoupli mě do Concierge Lounge - zní to honosně a důležitě, ale nejde o nic jiného než přípravu snídaní pro VIP hosty - Gold and Diamond Hhonors plus ty, co si za to cvaknou třicet dolarů navíc. Nachází se to ve čtrnáctém patře, takže úplně nahoře, výhled paráda… Po pravdě jsem na pokochání mockrát čas neměla…
Málokdy jsem se pořádně vyspala (jakože se dodnes málokdy vyspím), tak jsem přetažená, unavená a bývá mi špatně. Shrnuto - sečteno a potrženo: zpravidla spím čtyři-pět hodin a když se během nich třikrát neprobudím, můžu věšet prapory (zpravidla se budím každé dvě hodiny, když na každou), a to ze strachu, že zaspím..! No a tak jsem prostě grogy a tak v osm-devět to na mě padne a jsem naprosto MRTVÁ. Mám práce "haba-kuk", ikdyž místo dvanácti hodin dělám osm. Jsem to pořád jen já, kdo gruntuje, pere, vaří a sem tam upeče (o nákupech nemluvím) - celá domácnost jen vlastně jen na mě, žádné půlení povinností, protože je Tom neustále v práci. Na jednu stranu mi to nevadí, protože vím, že on nemá šanci jakkoli mi pomoct, na druhou mě občas rozčiluje, že makám jak barevná a nikdo to neocení..
Z ničeho nic, bez mého souhlasu, mi byly zredukovány hodiny (tzn. i výdělek). Stěžovala jsem si, ale bylo mi to na nic. Nikde není zastání. Bylo mi nabídnuto, že si můžu napracovat nějaké extra hodiny na restauraci jako hosteska, event vypomoci při víkendových banketech. V restauraci momentálně bohužel nemají zrovna velké kšefty a o bankety není zájem, tak se musím spokojit s šesti hodinami denně.., což pro mě měsíčně znamená zhruba o čtyři sta dolarů menší výplata.. :-(
Pár hodin jsem na restauraci tedy i vypomohla a dokonce jsem se zúčastnila i jednoho banketu. Byla to naprostá katastrofa, která mě vyloženě znechutila… Přijde mi, že si to tu absolutně nedokážou zorganizovat. Šlo o jakousi svatbu, na které dělal každý všechno, takže na mě celý večer zapůsobil jako jeden velký a nekončící zmatek. Nehledě na to, že jsem navyknutá vstávat ve tři třicet ráno, tudíž jsem při noční směně padala únavou "na hubu".. Čtyřicetiminutová až hodinová monotónní jízda domů mě pak zabíjí. Občas, když jsem utahaná, mívám pocit, že už to domů neodřídím - a nemusí se jednat zrovna o večerní jízdu.. A tak se jednoho krásného odpoledne stalo, že jsem doma při parkování v natěsnané garáži mému (Tomášovu) milému Mercedesu krapátko promáčkla dveře, protože jsem si dobře nevypočítala místo na točení volantem a vzala jsem to o dveře… Trošku křiku na dědině, dle mého zbytečného.. :-) Osobně v tom nevidím žádnou tragedii, malounko promáčklé dveře na autě stejně starém jako můj přítel.. :-) Ten se stal trošku nepříčetným, ač jsem způsobila jedinou závadu a to zaseklé okénko. Mohlo to přece dopadnout hůř, má být rád, že jsem dojela živá a zdravá! Vysvětlujte tohle ale do aut zamilovanému chlapovi…! :-)
Ještě abych se vrátila k těm snídaním a k několikatero zjištěním..:
1) Jestli jednou projdou ty normy, co prosazuje EU ohledně balení čerstvého pečiva, tak se máme na co těšit.. Je to opravdu hnuj! Tady bylí mafíny a veškeré sladké (muffins) do folie a musím říct, že se mi z těch "rozčvachtaných" buchet zvedá žaludek - člověk to vyndá, lepí se mu to na ruce, je to "mokrý" a rozblemcaný.. mám pocit (a doufám), že to neprošlo (nějak debaty na toto téma vymyzely), pokud ano, tak potěš koště..
2) Lenost místních občanů je opravdu neuvěřitelná, ačkoli se tu překvapivě najde dost výjimek, co jsem naopak zase moc aktivní.. :-) Oni Američani docela aj neradi přemýšílí a logiku, tu jsem u moc lidí neviděla - u pár ano, ale ty pocházeli z Čech :-D K té lenosti bych snad dodala hlavní důvod výměny malinkých balení cornflakes. Vždy jsme používali malinké krabičky, v těch byl pytlíček a když se otevřel, vysypaly se cereálie.. Hilton však přešel na plastové vaničky s víkem, protože se před snídaní hosté méně nadřou - pouze sloupnou víčko a papaj.. dříve museli otevřít krabičku, rozbalit balíček a ještě jeho obsah nasypat do talíře, chudáčkové.. Ještěže teď jenom nalejou mlíčko.. :-)
3) Buďme rádi, jaké máme v u nás děti - tady jsou to uječení a rozmachaný parchanti, v devadesáti devíti procentech tedy ano. Po hodině přítomnosti dvou mazlíčků mě rozbolela hlava, že jsem až do večera řešila, zda si vzít prášek nebo ne. Po tom mém otřesu mozku (srpnový prac. úraz v Puškinu/Romanci) ta má hlava nefunguje tak, jak dřív a poměrně trpím bolehlavy (… jak jsem byla do té doby šťastná, když jsem neznala, co je BOLEST HLAVY!).
4) Neustále se někoho o něco musím doprošovat… tuhle kapitolu snad ani nebudu rozebírat, protože po dvou měsících stále některé věci nemám (a můj bývalý zaměstnavatel Vám potvrdí, že dokážu být dosti vytrvalá žena.. :-D). Když jsem se po měsíci žádosti o balík igelitový pytlů na odpad milých pytlů domohla, dali mi dva kusy na víc. Ano slovy DVA. Saponátu a houbiček jsem se nedomohla, bohužel, musela jsem si to koupit sama a pak se týden domáhat o proplacení peněz. Nyní jsem koupila další a peněz se domáhám již DRUHÝ týden… o tom, že mi má skladník připravovat potraviny, které si sepíšu do "requisition form", o tom už raději nemluvím, neboť to si jen tak bezúčelně přidělávám práci. Nikdy jsem od něj nic nedostala a ani stížnosti nezabírají… Zkrátka: TOTÁLNĚ JSEM REZIGNOVALA… Raduji se z každého okamžiku, kdy opouštím ústav zvaný Hilton a chvátám kamkoli jinam..
5) Vím, že jsem vytvořila sekci "DOPRAVA", ale už nevím, kdy do ní něco napíšu, proto když jsem rozjetá v kritice, musím ještě přidat pár řidičských poznatků - nikdo, ale opravdu nikdo tady nebliká a ani nesvítí. Světla by měla být puštěná při snížené viditelnosti (do téhle kapitoly jsem teda ještě nedošla, jsem teprva v půlce knížky, nemám kam chvátat, protože nejprve potřebuju potvrzený I-94 form a ten budu mít až za tři měsíce, takže dříve o řidičák žádat nepůjdu), každopádně musí být puštěná, když se používají stěrače.. Samozřejmě se najde spousta výjimek (????), ale teď konečně k tomu blikání. Člověk musí jezdit s očima na šťopkách a mít v merku celou dálnici - z obou stran, vepředu a pro jistotu i vzadu. Pokud někdo bliká, je to zázrak (ač je to ze zákona povinné), ani to nemusí však znamenat naprostý úspěch - zrovna tuhle jsem projížděla křižovatku a machr přede mnou blikal doprava a pak to střihl pěkně doleva… No měl jediné štěstí, že jsem odbočovala doprava, jinak bych byla v něm, v kreténovi…
A už je nechme na pokoji, oni za to nemůžou… :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Přišel Přišel | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:04 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama