Zpět mezi živé aneb „Bahnité dobrodružství“

20. února 2007 v 6:56 | Olča Olguita Ollie |  Hlásím se..
San Diego zasáhly deště… no na české poměry zkrátka deště, na zdejší "mohutné". Místní obyvatelstvo něco podobného nepamatuje.. Od té doby, co jsem přiletěla, pršelo nesčetněkrát a rozhodně se to nedá nazývat přeháňkami.. Prší od večera, celý dnešek a stále vytrvale bubnuje.. Dnes ráno při mně stáli všichni svatí a děkuji jim za to..
Poslední míle cesty k našemu obydlí je prašná. Každé malé dítě ví, že když se prach smíchá s vodou, vznikne "bahýnko". A tak se stalo i zde.. Valím si to z krpálku dolů do údolí, duchapřítomně - naštěstí - uzpůsobuji jízdu zrádnému terénu, když z ničeho nic se vůz stává neovladatelný a já se řítím ke kraji, k prudkému srázu. Mám zatracený automat, tak nevím, jak se k tomu nejlépe postavit.. Srdce až v krku, hlavou mi probleskává, jak se asi v kabině zapřu, abych si natloukla co nejmíň, až se budu kutálet ze stráně; co tomu asi řekne Tomas, až mu zavolám,. že jsem mu zničila auto a jak asi budou nadšení v hotelu, až tam na šestou nedorazím.. Vím, že nesmím brzdit a tak alespoň bezmocně kroutím volantem a modlím se, ať to vykroutím.. Nevím jak se mi to podařilo, ale umanévrovala jsem to Krve by se ve mně však nedořezal..
Cestou z práce déšť zesílil - lilo tak silně, že jsem skoro neviděla auta před sebou.. Konečný úsek - stoupání do zákeřného krpálu - jsem předem vzdala. Měla jsem sice instrukce, jak bahno zvládnout, ale jak se mi kola začala protáčet, jednoduše jsem scouvala - prostě nezájem. Odstavila jsem to pod kopcem a ať si s tím vyjíždí, kdo chce. Ranní zážitek mi stačil. Po pěším stoupáku v průtrži mračen jsem vypadala jak vodnice. Servala jsem ze sebe všechny mokré svršky a spásně jsem tělo zahřála dlouhou sprchou, zabalila jsem se do deky a než se mi stihl uvařit čaj, zabřehla jsem..
Moc dlouhého spánku mi dopřáno nebylo, neb za půl hodiny přišel Tomas z práce a z pelechu mě téměř násilím vystrkal, abychom vytáhli odstaveného chudáka, Mercedesa. Bojovala jsem za teplo - nechtěla jsem z vyhřátého pokoje vystrčit ani nos (a že jsem si teplo-foukáčka dala na plný pecky!) - ale bohužel jsem to neuargumentovala.. Večerní úsilí však rovněž zbytečné, hodina zabitá a Mercedes spinká dole, na dešti - kopec prudký, bahno hluboké … a nekončící průtrž mračen.
P. S. Hned jak bude více času, napíšu něco bližšího - kde jsem, co hotel a tak... Omlouvám se za prodlevu, ale jsem teď krapet vytížená a nestíhááááááááám, ale přísahám, že už "na tom pracuju" ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 teta Z teta Z | 20. února 2007 v 8:35 | Reagovat

No, Olie takovéhle horory bych nečekala ani náhodou. Je mi z toho až úzko. Držím palce ať při Tobě to štěstíčko stojí i nadále.

2 Martina Martina | E-mail | 20. února 2007 v 13:13 | Reagovat

Ahoooooj Olinko,

moc tě zdravím, z práce... Držím ti palečky, aby cestička domů byla co nejsnažší. Buď opatrná :-) Jinak moc děkuji za kilometrový mailík, už mám rozepsanou kilometrovou odpověď :-)

Měj se hezky, více v mailíku. pa pa

Martina

3 Katrin Katrin | E-mail | 22. února 2007 v 11:46 | Reagovat

Ahoj Ollie,

díky za všechny zprávičky o Tobě a moc Vás zdravím z KV. Vím, že Ti ještě dlužím to DVD, budu se snažit co nejdříve dodat ;))). Měj se krásně. Zatím pa pa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama