Společné soužití cholerika s flegmatikem

26. února 2007 v 3:00 | Olča Olguita Ollie |  Bydlení
Cestou z letiště jsme se nejprve zastavili u Dvořáků v El Cajonu - nemusím snad zdůrazňovat, jak jsem po několikadenním "cestovním maratonu" byla utahaná. Do nového hnízda jsme dorazili až po půlnoci a v tu chvíli mi bylo úplně šumák, kde budu spát. Únavou jsem padala na hubu a Tomas mi mermomocí chtěl vše ukazovat a vysvětlovat (má takovou vlastnost, je dokonce schopný člověka probudit či vytáhnout z postele kvůli blbině!).. Vzpomínám si, že jsem ho stejně neposlouchala a byt na mě udělal slušný první dojem - až na tu příšernou zimu!
Noční teploty tady v zimě klesají k nule, přes den v průměru patnáct/dvacet (samozřejmě i víc, i míň). Topení zpravidla nemívají nikde - maximálně se můžete setkat s klimatizací s teplým foukáčkem, ev. s přimotopy na kolečkách, což se mně - z Čech zmlsané dívčině - samozřejmě moc nelíbí. Dostali jsme od Aleše jakýsi "heater", lépe řečeno "foukáček tepla" - vypadá jako jako repráček, ale pokoj to zahřeje.. Takže v nejhorším období, kdy mi byla opravdu zima, jsem si přenášela z místnosti do místnosti a celou noc jsem ho měla puštěný na plné pecky..
První týdny byly opravdu náročné, co si budeme namlouvat.. Bydleli jsme v holobytu (zhruba tři týdny jsem měla převážnou část oblečení v kufru a zbytek tak různě po celém bytě, takže jsem neustále něco hledala), jakou radost mi způsobilo zakoupení nočního stolku větších rozměrů.., kam jsem si mohla uložit své věci - všechny pěkně pohromadě! Návštěvy obchodních zařízení jsme měli na denním pořádku - díky Tomasovým nočním jsme absolvovali spíš jakési "rychlonákupy", ev. mě doprovázela nějaká oběť. Na extra pomalý internet jsem čekala přes týden (bez jakéhosi instalačního CD se to nechtělo rozběhat) cítila jsem se izolovaná a zároveň trochu jako služka, protože jsem se snažila ukočírovat nekončící bordel a organizaci v neustále přibývajících věcech.. Do toho vaření, praní, hory nádobí, vstávání ve čtyři ráno… Tím, že Tomas pracoval přes noc, vídali jsme se max. 2x půlhodiny denně (první týden i 2x hodinu, protože mě do práce z počátku vozil, poté jezdil jako "spolujezdec-dohlížeč"), první týden jsem se po páté nikam nedostala - sama jsem si autem netroufla (neměla jsem vůbec ponětí, kudy-kam a dálnici jsem k smrti nesnášela) - dojmy jsem neměla jak ventilovat, protože jsem na ně byla sama… daleko za oceánem.. Spoustu žádostí jsem musela mnohokrát opakovat a pak si je nakonec provést sama, když už jsem s Tomasem nějak komunikovala, neposlouchala jsem nic jiného než AUTA - LETADLA - A PAK JEŠTĚ NOVĚ ZBRANĚ. Domácí atmosféra tudíž na bodě mrazu nebo v duchu bojovném. Díky všemožným neshodám jsem většinou sem tam (zpravidla obden, když ne každý den) vybouchla, vyvolávala hádky, ale po pár týdnech jsem rezignovaně přešla na mlčení a brumlání si pod fousy. A tak stále čekám, zda se nesežereme.. :-)
Co se týká vybavování domácnosti a vkusu - absolutně se neshodujeme (ono těch neshod bude vícero… takže "mimo jiné"). Být to na mě, vybavím byt alá "Ikea" - zaprvé relativně rozumná cena (netvrdím, že vždy!), zadruhé design. V Ikeii jsme se ale málem postříleli, pokud něco stojí dolar nebo dva, hned se to "pánovi" zdá podezřelé :-), protože si libuje v antikvariátech a historických kouscích, jež se pohybují v úplně jiných cenových relacích. A vzhledem k tomu, že zpočátku nelze zakoupit vše, neboť nejsme milionáři a na všechno nemáme dostatečně velký finanční fond, na svět se klube další problém zvaný priority.. :-))))
Mezi zmíněné historické kousky bez pochyby patří i náš vysavač. Je z něj nadšený a hrdě mi ho předal - já z něj však mám pocit, jako by s ním vysávali ještě dávno před první světovou válku… ač je na elektřinu. Než s ním člověk něco vysaje, docela slušně se nadře, o bolesti zad ani nemluvím! A tak jsem Tomase pasovala na vrchního vysávače - chopil se této funkce bohužel úplně stejně jako funkce první, tj. myče nádobí… Za měsíc umyl nádobí "už" třikrát a všude o tom vypráví. Zhruba obden vařím, sem tam nějaký dezert, co si budeme, dámy, povídat, třikrát umýt nádobí zní poměrně směšně, že? :-)
Přes všechny zmíněné neshody musím děkovat nebi za to, že je Tomas salámista (na jednu stranu super, na druhou mě to dokáže přivádět k naprosté nepříčetnosti) - jedno je však jisté: nebýt flegmatik, ta pistolka, co se tady přes můj výslovný zákaz válí, by už dávno byla prázdná a ty patronky, které vězí v jejím zásobníku, by z mého hrudníku vytvořily poměrně hezký cedník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama